Coworkingová centra rostou jako houby po dešti

Již dávno jsou pryč ty časy, kdy se podnikalo jen z klasických kanceláří, kde oddělené prostory určovaly jednotlivá oddělení a pracoviště a jedinou sociální interakcí byla kuchyňka nebo závodní jídelna. Nárůst coworkingových center můžeme sledovat na všech kontinentech světa, včetně České republiky. Podle časopisu Forbes a mezinárodní studie Global Coworking Survey bylo v roce 2012 na světě již 2072 coworkingových center, z toho 878 v Evropě.

Nejznámější coworkingové centrum v České republice je Hub Praha, který sídlí na pražském Andělu. Nová centra se v posledních 3-5 letech vyrojila v Brně, Olomouci, Havířově či v Ostravě. Proč tomu tak je?

Přdevším proto, že práce z domova má svá úskalí. Jedním z hlavních úskalí je nižší produktivita práce, neboť nejste pod tlakem. Co tedy živnostníci na coworkingových centrech nejvíce oceňují:

• objevují nové myšlenky pro svůj business (74%),
• tvořivost (71%),
• schopnost se koncentrovat (68%),
• dokončit úkol ve stanoveném čase (64%),
• standardizace práce (62%).

Přínosy kombinace práce z domova a v coworkingovém centru jsou tedy zřejmé, podporují dva základní pilíře podnikání, tvořivost a produktivitu. 

Jaká je tedy budoucnost coworkingu?

Počty osob samostatně výdělečně činných budou narůstat, a to především v souvislosti s posilováním soběstačnosti místních regionálních ekonomik, éra globalizace se z hlediska zaměstnanosti vyčerpala a přichází období glokalizace (nadnárodní firmy se přizpůsobují lokálním podmínkám) a následně relokalizace (plně autonomní regionální ekonomiky). Nárůst bude poměrně značný, již dnes např. Harvard Business School odhaduje, že v USA se díky relokalizaci stane OSVČ až 65 mil. občanů, s mírným zpožděním lze očekávat tento trend i u nás v ČR.

Coworking rozhodně není jen o přístupu na Wifi, stolečku, kde si mohu položit svůj notebook a dobré kávě. Je to především ucelená koncepce pro posilování tvořivosti, spolupráce a vytváření synergických efektů. A to vyžaduje nemalé investice, pronájem a přeprodávání kancelářských prostor k tomu zdaleka nestačí.

Budoucí coworkingová centra musí především splňovat tato kritéria (dle Global Coworking Survey):

• sociálně přitažlivá a příjemná atmosféra,
• široká komunita členů,
• interakce s ostatními členy a partnery v rozsáhlé síti (ideálně globální),
• špičková office infrastruktura, výkonné tiskárny, kopírky, superrychlé a vysokokapacitní Wifi, moderní nástroje pro řízení produktivity etc,
• výborný poměr cena / kvalita,
• velmi malá vzdálenost od domova,
• flexibilní otevírací doba (nonstop),
• prostor pro týmovou spolupráci,
• ideálně za členství neplatí OSVČ, ale jeho sponzor či klient ..

Proč u nás jen kape, ale neprší?

V České republice je počet coworkingových center zatím výrazně pod jejich potenciálem. Hlavním důvodem je trh, jeho velikost, dlouhodobě nesmyslné ceny pronájmů v klíčových lokalitách, ale rovněž kapitálová nedostatečnost některých zakladatelů a provozovatelů. Někteří si již dnes uvědomují (trochu pozdě), že Ostrava či Havířov nejsou Praha a coworkingové centrum je především neziskový projekt. Jedno z pěti největších coworkingových center v New Yorku se nazývá „Social Incubator“, proč asi ?

Nejznámější coworkingové centrum HUB se nyní rozšiřuje z Prahy do dalších měst, ale jen díky masivní dotaci notorického ničitele trhu agentury CzechInvest a přináší nemalé vrásky těm stávajícím coworkingovým centrům v regionech, které stále ještě nedosáhly ekonomického bodu zvratu a dlouhodobě bojují o přežití. Základním problémem je špatný odhad poptávky. OSVČ a živnostníci se drží především toho, aby měli co nejmenší náklady a realita místního trhu ukázala, že je značný rozdíl mezi proklamací „to se mi líbí, to bych rád(a) využíval(a)“ a realitou, tj. značně malým počtem živnostníků, kteří jsou ochotni platit pravidelné, byť malé, poplatky.

Nerozvinuly se ani ta coworkingová centra, která s velkou slávou otevřely i velké a finančně silné korporace, například obří coworkingové a inovační centrum O2 na Václavském náměstí, které zeje prázdnotou. Stejně tak zkrachoval projekt pardubického inkubátoru a vědeckotechnického parku, rovněž volné prostory v Ostravě-Pustkovci pro začínající podnikatele jsou více než z poloviny prázdné. Chybí totiž reální zájemci o pronájmy, a to je ten základní problém. Každý podnikatelský záměr musí mít definován ekonomický bod zvratu a od toho se odvíjí i:

• velikost coworkingového centra v sekci open space,
• minimální počet klientů s měsíčním stálým poplatkem,
• možnosti zasedacích a prezentačních prostor,
• počty komerčních i networkingových akcí,
• cateringové služby,
• online služby, streaming etc,
• příjmy od partnerů a sponzorů,
• odpočinkové zóny a zóny občerstvení a celá řada dalších parametrů pro dosažení bodu zvratu.

To vše znamená investice a pravidelné měsíční náklady, jen energie budou poměrně drahé, často vyšší než dosavadní příjem snílka – zakladatele, nemluvě o pronájmu prostor, personálu apod.

Pozor na rizika!

Coworking není všelék. Průzkumy z New Yorku dávají rovněž varovné signály. Přes nesporné přínosy komunikace z očí do očí, menší náklady než na vlastní kancelář, pomoc při řešení problémů a možnosti brainstormingu, studie neprokázala, že by živnostníci v coworkingových centrech dosáhli vyšší konkurenceschopnosti než ti, co dělají z domu. Je to spíše o pocitu, touze být v sociálním prostředí mezi lidmi.

Hlavním rizikem však zůstává to, že dle mezinárodních studií je pro udržení vyrovnané ekonomiky coworkingového centra ideální získat 41 – 44 pravidelně platících členů centra na pouhé pokrytí nájmů pro open space s obdobným počtem míst k sezení, aby vůbec plnilo svůj účel a bylo schopno vytvářet synergie. Pokud si vezmeme příklady z našeho regionu, je toto číslo poměrně vysoké, na Opavu prakticky nesmyslné a místní coworkingová centra jsou nucena hledat další zdroje příjmů, některá již zcela otevřeně žádají o sponzorské dary a dotace. Pokud si vezmeme obvyklou cenu v regionu cca 2.000 Kč / měsíčně, vystačí to tak na 60-70% nákladů, ale protože je to číslo členů často nadnesené, pokrvají tyto příjmy reálně méně než 50% měsíčních nákladů.

Nyní se blíží volby a tak se slibují i coworkingová centra. Nic proti tomu, myšlenka dobrá, jen doufám, že to neskončí tak, že za peníze města se bude někdo tvářit, že je podnikatel či podnikatelkou, že to nebude provozovat město, které to neumí a že to bude provozovat někdo s dostatečným kapitálem, ideálně síť partnerů. Opava totiž také není Praha a zatím je na takový „adventure“ projekt přece jen trochu malá 🙂

Jaké je řešení?

Především si uvědomit, že coworkingová centra nejsou již jen pro OSVČ, Webdesignéry či lektory angličtiny. Je to budoucí způsob práce, kdy lidé již nechtějí mít kolem sebe zdi. To si uvědomují velké korporace, jako AT&T, O2 či Zappos a v nastávající bitvě o talenty otevírají obdobná centra jak pro své zaměstnance, tak je rovněž otevírají okolnímu lokálnímu prostředí.

A zde by mohla být cesta i pro naši malou Opavu. Je to cesta, kterou jsme se ve Změně pro Opavu vydali my a již nyní jednáme se dvěma většími firmami o centru sdílených služeb a coworkingu. Prázdných a chátrajících budov v majetku města je zde více než dost, my chceme kupříkladu oživit opavská Dukelská kasárna, ale na základě uceleného konceptu unikátní lokality, viz Irské projekty e-Cities, ne prodávat ad-hoc nějakou budovu či kousek parcely a narušit tak možnosti budoucího rozvoje celé naprosto unikátní rozvojové plochy pro život i podnikání.

Snad se nám to povede, ale je to především o spolupráci, bez ní to nepůjde. Proto se ptám, kdo se k nám přidá a zapojí se do projektu? 🙂

Ing. Libor Witassek, MBA, člen Změny pro Opavu