• Změna pro Opavu v pořadu ČT Politické spektrum

    Libor Witassek (Změna pro Opavu) jednoznačně v pořadu České televize Politické spektrum podpořil výstavbu železničních rychlotratí v České republice, vodní dopravu pro účely zvýšení příjmů z cestovního ruchu, stejně jako odvolání nejhoršího ministra dopravy všech dob Dana Ťoka (další slibotechna z hnutí ANO), který „dokázal“ postavit pouhých 7 km / ročně za poslední 4 roky.

    „učme se z chyb druhých, nikoliv vlastních“

    Město Opava v posledních 4 letech podpořilo dostavbu jižního obchvatu, a to 1,7 mil.Kč v roce 2016 z rozpočtu města na jeho dokončení, a zároveň uvolnilo 18,8 mil. Kč v roce 2017 na výstavbu severního obchvatu Opavy. K tomu řada investičních akcí města v oblasti oprav komunikací a mostů, sledujte naše novinky s investičními akcemi města Opavy ..

  • Montovny v euforii, brzy přijde kocovina

    Česká ekonomika roste již několik let po sobě, politici i podnikatelé jsou v euforii, občané se v průměru mají lépe než kdykoliv dříve. Klíčovým faktorem tohoto nesporného úspěchu je vstup české ekonomiky do vnitřního trhu Evropské Unie, který způsobil radikální nárůsty exportu českých podniků, masivní příliv investic do nových výrobních podniků a výrazně nižší nezaměstnanost. Jaké jsou naše hospodářské vyhlídky na dalších 10 let?

    Montovny dlouhodobou prosperitu nezajistí

    Řada podniků považuje označení „montovna“ za urážku, od slova montovna se distancuje stále více politiků, stále častěji slyšíme „my nejsme žádná montovna, v našich českých podnicích jsou přece nejnovější roboti a špičkové technologie!“.

    V roce 1992 zveřejnil Stan Shih (CEO firmy ACER) definici aktivit, které přinášejí nejvyšší a nejnižší přidanou hodnotu. Nejvyšší přidanou hodnotu vytváří výzkum a vývoj na straně jedné, na straně druhé jsou to služby zákazníkům, myšleno koncovým zákazníkům. Na pomyslném dně žebříčku aktivit s nejnižší přidanou hodnotou jsou výroba a montáž.

    I z tohoto důvodu globální korporace již desítky let přesunují výrobu a montáž do zemí s levnější pracovní silou, v poměrně významné míře tomu tak bylo v posledních 15 letech i do České republiky, jsou to činnosti, které mají malou přidanou hodnotu. Nyní naše pracovní síla prudce zdražuje a řada podniků se tak začala a bude přesouvat do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko, Bulharsko a v globálním měřítku například do Číny, Mexika či Brazílie.

    Manufacturing“ byl do České republiky outsourcován ze strany globálních podniků a značná část českého průmyslu tak není ve své podstatě svébytnými podniky, ale pouze manufakturami, s roboty či bez robotů, tj. montovny s nízkou přidanou hodnotou.

    Pokud podnik nemá vlastní produkt či službu, nemá značku a nemá ani přístup ke koncovému zákazníkovi, pak je z principu „montovnou“, i když občas vybavenou nejmodernějšími výrobními technologiemi. Slovem „montovna“ totiž nejsou myšleny firmy, které postrádají automaty či jiné pokročilé technologie, ale firmy, které jsou de-fakto poskytovanou službou zvanou „outsourcing“ pro globální a nadnárodní společnosti s nízkým podílem vlastního výzkumu a vývoje.

    Outsourcing lze vypnout vypínačem

    V případě jakýchkoliv tržních turbulencí, montovny jsou první na řadě, koho globální korporace uzavřou, tj. vypnou montovnu vypínačem. Ostatně u nás už vypínají jednu po druhé, jako to udělal Catepillar a přesunul výrobu z Ostravy do Číny, ale nemusí to být jen z důvodu zvyšujících se mzdových nákladů, což dokládá příklad Briggs & Straton, který v roce 2012 převedl výrobu z ČR zpět do USA, díky novým pokročilým technologiím, kterým drahá pracovní síla v USA již nepřekáží. Příkladů jsou nyní u nás jednotky ročně, brzy to budou desítky a stovky vypnutých montoven v nádenickém Česku.

    Akcelerující nástup nových technologií

    Nástup nových technologií není o budoucnosti, to je přítomnost. Jsme svědky fascinující transformace celé globální ekonomiky, která je hnána kupředu pomocí nových digitálních technologií. Naprosto klíčovým aspektem je fúze fyzického a virtuálního světa do nového virtuálního světa kyberfyzických systémů.

    Tyto trendy mají „rušivé“ dopady na každou část nejen výrobních firem. Za pouhé 3 roky od první zmínky o Industry 4.0 jsme byli svědky desítek nových technologií, které přinášejí zvýšení produktivity práce až o 30%, dramaticky vyšší přidanou hodnotu pro zákazníky, nové zkušenosti a zážitky pro spotřebitele.

    Centrální myšlenkou je decentralizovaný model řízení, kde materiály, produkty a stroje komunikují navzájem v reálném čase bez potřeby fixních plánů. Digitální továrny jsou napojeny on-line na globální poptávkové a dodavatelské řetězce.

    Z nádeníků se musíme stát opět dobrými řemeslníky

    Ekonomika zcela mění své paradigma, doslova každý den před našima očima. My však zůstáváme povětšinou jen nádeníky (subdodavateli) globálních dodavatelských řetězců, nerozhodujeme sami, nejsme autonomní ekonomikou. Byli to Němci, kdo rozjel marketingovou kampaň Průmysl 4.0 a s ní spojené investice a my opět jen v řadě podniků čekáme na pokyny z centrál v Mnichově, z Londýna, Houstonu nebo Paříže, které technologie se nainstalují do českých provozů a co na nás výrobně zbude.

    Važme si českých podniků, které jsou vlastněny českým kapitálem. Český kapitál není totéž jako globální kapitál, to je jen kupa peněz, které jsou dnes tady a zítra nemusí. Naše národní zájmy a prosperita našich podniků závisí na českém kapitálu, na konání českých podnikatelů a českých zaměstnanců či řemeslníků v naší zemi na bázi VLASTNÍHO, pokud možno finálního výrobku pro světové trhy.

    My nežijeme v éře Průmysl 4.0, ale Průmysl 4%, kdy značná část českých podniků prodává své výrobky mateřským centrálám v zahraničí za transferové ceny s cca 4% marží, a ty je dál prodají s marží v desítkách procent koncovým zákazníkům v Číně, USA či kdekoliv jinde na světě.

    V tomto kontextu je zajímavé číst různá politická memoranda, třeba Memorandum o lithiu či Memorandum o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice a různé další deklarace. Já z nich rozhodně nemám pocit, že české ministerstvo byť i vzdáleně pochopilo, kde jsou skutečné pilíře naší prosperity v budoucnu. Nu což, lithium pravděpodobně vytěží a zhodnotí cizinci, no a v autech snad na nás nějaká sada součástek zbude, vždyť auta jsou „jen“ 25% našeho HDP.

    Pokud se opět nedokážeme prosadit u koncových zákazníků s českými výrobky ve světě, pokud se opět nestaneme řemeslníky s vlastními produkty, pak zůstaneme nádeníky a Němce nikdy nedoženeme, jako národ budeme navždy pouhým subdodavatelem prosperujících ekonomik a vždy budeme první, kdo bude trpět v jakékoliv recesi či turbulencích.

    Naštěstí je i jiná cesta. Važme si českých podniků, které prodávají české finální produkty na světových trzích, které drží koncového zákazníka. Nestačí jen uraženě křičet, že nejsme montovna. Je potřeba iniciovat a podporovat vývoj, výrobu s pomocí nejmodernějších technologií a prodej českých finálních produktů na celém světě.

    Kde je vůle, tam je i cesta a já zůstávám rozhodně optimistou, pár příkladů již opět máme (Avast, Fosfa, Kofola, Jablotron, Meopta, Finídr, Hamé…), jen houšť a větší kapky. No a pak se o montovnách už nebudeme muset vůbec bavit, to už bude skutečně lépe :o)

    Libor Witassek

  • Coworking: Módní výstřelek nebo budoucnost podnikání?

    Coworkingová centra rostou jako houby po dešti

    Již dávno jsou pryč ty časy, kdy se podnikalo jen z klasických kanceláří, kde oddělené prostory určovaly jednotlivá oddělení a pracoviště a jedinou sociální interakcí byla kuchyňka nebo závodní jídelna. Nárůst coworkingových center můžeme sledovat na všech kontinentech světa, včetně České republiky. Podle časopisu Forbes a mezinárodní studie Global Coworking Survey bylo v roce 2012 na světě již 2072 coworkingových center, z toho 878 v Evropě.

    Nejznámější coworkingové centrum v České republice je Hub Praha, který sídlí na pražském Andělu. Nová centra se v posledních 3-5 letech vyrojila v Brně, Olomouci, Havířově či v Ostravě. Proč tomu tak je?

    Přdevším proto, že práce z domova má svá úskalí. Jedním z hlavních úskalí je nižší produktivita práce, neboť nejste pod tlakem. Co tedy živnostníci na coworkingových centrech nejvíce oceňují:

    • objevují nové myšlenky pro svůj business (74%),
    • tvořivost (71%),
    • schopnost se koncentrovat (68%),
    • dokončit úkol ve stanoveném čase (64%),
    • standardizace práce (62%).

    Přínosy kombinace práce z domova a v coworkingovém centru jsou tedy zřejmé, podporují dva základní pilíře podnikání, tvořivost a produktivitu. 

    Jaká je tedy budoucnost coworkingu?

    Počty osob samostatně výdělečně činných budou narůstat, a to především v souvislosti s posilováním soběstačnosti místních regionálních ekonomik, éra globalizace se z hlediska zaměstnanosti vyčerpala a přichází období glokalizace (nadnárodní firmy se přizpůsobují lokálním podmínkám) a následně relokalizace (plně autonomní regionální ekonomiky). Nárůst bude poměrně značný, již dnes např. Harvard Business School odhaduje, že v USA se díky relokalizaci stane OSVČ až 65 mil. občanů, s mírným zpožděním lze očekávat tento trend i u nás v ČR.

    Coworking rozhodně není jen o přístupu na Wifi, stolečku, kde si mohu položit svůj notebook a dobré kávě. Je to především ucelená koncepce pro posilování tvořivosti, spolupráce a vytváření synergických efektů. A to vyžaduje nemalé investice, pronájem a přeprodávání kancelářských prostor k tomu zdaleka nestačí.

    Budoucí coworkingová centra musí především splňovat tato kritéria (dle Global Coworking Survey):

    • sociálně přitažlivá a příjemná atmosféra,
    • široká komunita členů,
    • interakce s ostatními členy a partnery v rozsáhlé síti (ideálně globální),
    • špičková office infrastruktura, výkonné tiskárny, kopírky, superrychlé a vysokokapacitní Wifi, moderní nástroje pro řízení produktivity etc,
    • výborný poměr cena / kvalita,
    • velmi malá vzdálenost od domova,
    • flexibilní otevírací doba (nonstop),
    • prostor pro týmovou spolupráci,
    • ideálně za členství neplatí OSVČ, ale jeho sponzor či klient ..

    Proč u nás jen kape, ale neprší?

    V České republice je počet coworkingových center zatím výrazně pod jejich potenciálem. Hlavním důvodem je trh, jeho velikost, dlouhodobě nesmyslné ceny pronájmů v klíčových lokalitách, ale rovněž kapitálová nedostatečnost některých zakladatelů a provozovatelů. Někteří si již dnes uvědomují (trochu pozdě), že Ostrava či Havířov nejsou Praha a coworkingové centrum je především neziskový projekt. Jedno z pěti největších coworkingových center v New Yorku se nazývá „Social Incubator“, proč asi ?

    Nejznámější coworkingové centrum HUB se nyní rozšiřuje z Prahy do dalších měst, ale jen díky masivní dotaci notorického ničitele trhu agentury CzechInvest a přináší nemalé vrásky těm stávajícím coworkingovým centrům v regionech, které stále ještě nedosáhly ekonomického bodu zvratu a dlouhodobě bojují o přežití. Základním problémem je špatný odhad poptávky. OSVČ a živnostníci se drží především toho, aby měli co nejmenší náklady a realita místního trhu ukázala, že je značný rozdíl mezi proklamací „to se mi líbí, to bych rád(a) využíval(a)“ a realitou, tj. značně malým počtem živnostníků, kteří jsou ochotni platit pravidelné, byť malé, poplatky.

    Nerozvinuly se ani ta coworkingová centra, která s velkou slávou otevřely i velké a finančně silné korporace, například obří coworkingové a inovační centrum O2 na Václavském náměstí, které zeje prázdnotou. Stejně tak zkrachoval projekt pardubického inkubátoru a vědeckotechnického parku, rovněž volné prostory v Ostravě-Pustkovci pro začínající podnikatele jsou více než z poloviny prázdné. Chybí totiž reální zájemci o pronájmy, a to je ten základní problém. Každý podnikatelský záměr musí mít definován ekonomický bod zvratu a od toho se odvíjí i:

    • velikost coworkingového centra v sekci open space,
    • minimální počet klientů s měsíčním stálým poplatkem,
    • možnosti zasedacích a prezentačních prostor,
    • počty komerčních i networkingových akcí,
    • cateringové služby,
    • online služby, streaming etc,
    • příjmy od partnerů a sponzorů,
    • odpočinkové zóny a zóny občerstvení a celá řada dalších parametrů pro dosažení bodu zvratu.

    To vše znamená investice a pravidelné měsíční náklady, jen energie budou poměrně drahé, často vyšší než dosavadní příjem snílka – zakladatele, nemluvě o pronájmu prostor, personálu apod.

    Pozor na rizika!

    Coworking není všelék. Průzkumy z New Yorku dávají rovněž varovné signály. Přes nesporné přínosy komunikace z očí do očí, menší náklady než na vlastní kancelář, pomoc při řešení problémů a možnosti brainstormingu, studie neprokázala, že by živnostníci v coworkingových centrech dosáhli vyšší konkurenceschopnosti než ti, co dělají z domu. Je to spíše o pocitu, touze být v sociálním prostředí mezi lidmi.

    Hlavním rizikem však zůstává to, že dle mezinárodních studií je pro udržení vyrovnané ekonomiky coworkingového centra ideální získat 41 – 44 pravidelně platících členů centra na pouhé pokrytí nájmů pro open space s obdobným počtem míst k sezení, aby vůbec plnilo svůj účel a bylo schopno vytvářet synergie. Pokud si vezmeme příklady z našeho regionu, je toto číslo poměrně vysoké, na Opavu prakticky nesmyslné a místní coworkingová centra jsou nucena hledat další zdroje příjmů, některá již zcela otevřeně žádají o sponzorské dary a dotace. Pokud si vezmeme obvyklou cenu v regionu cca 2.000 Kč / měsíčně, vystačí to tak na 60-70% nákladů, ale protože je to číslo členů často nadnesené, pokrvají tyto příjmy reálně méně než 50% měsíčních nákladů.

    Nyní se blíží volby a tak se slibují i coworkingová centra. Nic proti tomu, myšlenka dobrá, jen doufám, že to neskončí tak, že za peníze města se bude někdo tvářit, že je podnikatel či podnikatelkou, že to nebude provozovat město, které to neumí a že to bude provozovat někdo s dostatečným kapitálem, ideálně síť partnerů. Opava totiž také není Praha a zatím je na takový „adventure“ projekt přece jen trochu malá 🙂

    Jaké je řešení?

    Především si uvědomit, že coworkingová centra nejsou již jen pro OSVČ, Webdesignéry či lektory angličtiny. Je to budoucí způsob práce, kdy lidé již nechtějí mít kolem sebe zdi. To si uvědomují velké korporace, jako AT&T, O2 či Zappos a v nastávající bitvě o talenty otevírají obdobná centra jak pro své zaměstnance, tak je rovněž otevírají okolnímu lokálnímu prostředí.

    A zde by mohla být cesta i pro naši malou Opavu. Je to cesta, kterou jsme se ve Změně pro Opavu vydali my a již nyní jednáme se dvěma většími firmami o centru sdílených služeb a coworkingu. Prázdných a chátrajících budov v majetku města je zde více než dost, my chceme kupříkladu oživit opavská Dukelská kasárna, ale na základě uceleného konceptu unikátní lokality, viz Irské projekty e-Cities, ne prodávat ad-hoc nějakou budovu či kousek parcely a narušit tak možnosti budoucího rozvoje celé naprosto unikátní rozvojové plochy pro život i podnikání.

    Snad se nám to povede, ale je to především o spolupráci, bez ní to nepůjde. Proto se ptám, kdo se k nám přidá a zapojí se do projektu? 🙂

    Ing. Libor Witassek, MBA, člen Změny pro Opavu

     

  • Rozvoj občanské společnosti – na prvním místě jsou lidé

    Změna pro Opavu prosazuje rozvoj občanské společnosti na Opavsku.

    Občanská společnost je pro Změnu prostor, ve kterém občané prosazují své zájmy. Stručně řečeno, občanská společnost je „vše, co není stát“. To znamená, že struktura občanské společnosti musí být nezávislá na státní moci a stát nesmí zasahovat do jejich aktivit – pokud nejsou v rozporu se zákonem, neurčuje, kdo bude ve vedení čí jaké akce budou občané města Opavy podnikat.

    Občané města Opavy mohou prosazovat své zájmy prostřednictvím společenských institucí jako jsou asociace, spolky, sdružení společenských organizací, církve, odbory, spolky apod. Tyto instituce musí být nezávislé na státu rovněž ekonomicky – prostředky na svou činnost získávají ze soukromých zdrojů, od různých sponzorů, nadací či poskytovatelů dotací na účelové aktivity, např. podpora kultury či ekologie.

    Malá a místní občanská sdružení jako nevládní neziskové organizace představují ze zákona tzv. zájmovou samosprávu a tvoří základ toho, co chce Změna pro Opavu podporovat, a to především na úrovni jednotlivých městských částí.

    Občanská společnost plní velmi důležité funkce:

    1. Brání tomu, aby stát pronikal i do sféry, jež mu nepřísluší, to znamená do zájmových aktivit občanů.
    2. Prostřednictvím institucí občanské společnosti dostává politická sféra nejspolehlivější zpětnovazební signály, protože občané svými aktivitami upozorňují na problémy, které ve společnosti existují, které pociťují jako palčivé, a tím nutí politiky, aby se jimi zabývali.
    3. Je „školou demokracie“. Umožňuje účast občanů na rozhodování a řešení konkrétních problémů tam, kde se nabízené řešení neshoduje se zájmy těchto občanů. V tomto smyslu funguje občanská společnost jako korigující prvek vlivu státu.

    Příkladem odjinud může být Německo. Každý třetí člověk v Německu se ve volném čase věnuje obecně prospěšné činnosti. Průměrně 14 až 21 hodin měsíčně se občané zabývají především sportem a volnočasovými aktivitami, prací pro děti a mládež, činností pro církev, v oblasti zdraví a sociální práce nebo se zajímají o kulturu a vzdělání. V posledních letech tento zájem výrazně vzrostl, citelněji se ovšem přesouvá z velkých spolků k menším, autonomně organizovaným skupinám a proměnlivým projektům. „Třetímu sektoru“ mezi státem a trhem také přináleží národohospodářský význam. Roční občanský přínos v Německu se odhaduje na více než 4,6 miliard odpracovaných hodin[1]. Národohospodářská hodnota vytvořená neplacenou prací tak odpovídá 35 miliardám eur – jde skoro o dvě procenta národního důchodu.

    Změna pro Opavu považuje rozvoj občanské společnosti nejen za základ pro další rozvoj demokracie, ale rovněž jako základ pro ekonomický rozvoj opavského regionu, je to „třetí sektor“ mezi státem a trhem, který přinese stovky nových pracovních míst pro Opavsko.

    Během 3 volebních období bychom chtěli, aby se každý desátý občan Opavy zapojil do neziskových činností a věnoval 8-16 hodin měsíčně sportu, volnočasovým aktivitám, prací pro děti a mládež pro podporu místní kultury a sociální práce.

    Socioekonomický přínos občanské společnosti pro Opavsko tak během 15 let může přinést až na 100.000.000 Kč ročně a sekundárně až 100 nových pracovních míst ve volnočasovém sektoru.

     

    Ing. Libor Witassek, MBA
    Změna pro Opavu

     

    [1] Zdroj: http://www.tatsachen-ueber-deutschland.de/